Přiznejme si to, vše se točí kolem financí, ekomomiky.
Proč tedy nepočítáme, když chceme měnit veřejný prostor?
Lekci jsme dostali v norském Trondheimu. Na rušnější komunikaci si dovolili zrušit jeden pruh pro auta a místo toho tam dali stromy, lavičky, cyklistický pruh. A víte, jak to zdůvodnili? Přeci se nebudeme ptát chlapů, zda můžeme zrušit parkování. Místo toho jsme se zeptali jejich žen. Co byste řekly na to, že si svůj šálek kávy vychutnáte se svou kamarádkou před kavárnou? A v klidu si zajdete do vedlejšího obchodu koupit něco na sebe...
Proč se v Norsku chovají jinak? Znají podstatu problému.
Každý automobil potřebuje ke svému provozu ve městě několik parkovacích míst. Auta tak zabírají obrovský prostor, který ve městě potřebují. Prostor pro příjezd do města, prostor pro parkování uvnitř města, prostor pro “potenciální automobily”. Je ohromující, kolik místa je ve městě vyhrazeno autům a jak jsme neochotní dokonce jen sdílet tento prostor s jinými uživateli a jiným způsobem využití.
Je škoda, že u nás je tak známý příběh Mariahilfer Strasse z Vídně, jak z rušné komunikace udělali bulvár pro lidi. Tři roky se nedařilo vedení města přesvědčit obyvatele, že to bude dobré. Dnes si to lidé nemohou vynachválit. U nás města po prvních neúspěšném jednání řeknou: "no vidíte, stejně to nikdo nechce..."
Youtube video
